Typy společností
Podnikat se dá jaká osoba samostatně výdělečně činná či jako akciová společnost. Správně zvolená forma podnikání může ušetřit hodně času stráveného na úřadech, peníze i starosti v budoucnu.
Správný výběr formy podnikání závisí na řadě skutečností. Jednou z nejzásadnějších je, zda plánujete podnikat pouze sami, například jako automechanik, nebo zda si založíte vlastní autoservis a budete zaměstnávat i další pracovníky. Důležité rovněž je, jak velké příjmy bude vaše firma vytvářet. Jinými slovy, zda za rok vydělá bez daně z přidané hodnoty více nebo méně než 15 milionů korun.
Pokud chcete podnikat sami a vaše roční příjmy nebudou vyšší než 15 milionů, je pro vás výhodnější podnikání na živnostenský list jako osoba samostatně výdělečně činná – OSVČ. Můžete vést zjednodušenou evidenci (uplatnění výdajů paušálem) v rozmezí 40 % až 80 % z příjmů dle charakteru podnikání. Rozdíl mezi příjmy a takto stanovenými paušálními výdaji bude daňový základ pro stanovení daně z příjmu. V letošním roce ještě s možností si jej naposledy snížit o zaplacené sociální a zdravotní pojištění. Vést tuto evidenci se vyplatí v případě, že neočekáváte velké náklady na provoz živnosti. Hodí se třeba pro zprostředkovatele, poradce, makléře. Pro vedení této jednoduché evidence stačí si zapisovat příjmy do počítače.
Společnost s ručením omezeným
Že to tak ale v praxi často nefunguje, dokládají zejména společnosti s ručením omezeným, které jsou jednodušším typem kapitálových společností. Vlastníci se totiž ve velké míře na podnikání firmy osobně podílejí, ať už jako statutární orgán (jednatelé), nebo zaměstnanci. Zejména díky relativně snadnému způsobu založení, nízkým rizikům a velmi výhodnému poměru cena/výkon jsou s.r.o. nejoblíbenější formou podnikání pod hlavičkou společnosti.
Minimální základní kapitál společnosti s ručením omezeným musí být 200 000 Kč a složit se na něj může až 50 společníků, každý v násobcích tisíce. Minimální výše vkladu každého společníka je 20 000 Kč a před podáním návrhu na zápis firmy do obchodního rejstříku musí být splaceno alespoň 30 procent peněžitých vkladů a všechny nepeněžité vklady (majetek, který společnost využije pro účely podnikání, jehož cena je odhadnuta znalcem). Společník ale může být jen jeden, i když pak jsou nároky na některé úkony větší – celý vklad je například třeba zaplatit před založením společnosti.
Orgány s. r. o. jsou valná hromada a jednatel(é), případně také dozorčí rada. Ve stanovách lze vymezit i existenci dalších orgánů.
Společnosti s ručením omezeným projdou zásadní změnou v roce 2013, kdy začne platit nový zákon o obchodních korporacích. K založení bude stačit základní kapitál ve výši jediné koruny, což má podnikání touto formou zpřístupnit daleko většímu množství podnikatelů.
Akciová společnost
Akciovou společnost, která je komplikovanější formou kapitálové společnosti, může založit minimálně jedna právnická, nebo alespoň dvě fyzické osoby, maximální počet akcionářů není omezen. Nejnižší základní kapitál je dva miliony korun, pokud ale a. s. vzniká veřejným úpisem akcií, musí dosáhnout alespoň desetinásobku. Při vzniku musí být splaceno alespoň 30 procent nominální hodnoty všech akcií a celé emisní ážio. To není nadávka, jedná se o rozdíl mezi cenou, za kterou se akcie kupují při emisi a jejich jmenovitou hodnotou. Jde vlastně o zisk, který realizují zakladatelé akciovky hned při vzniku firmy. Čím větší prosperitu firmy akcionáři očekávají, tím vyšší může emisní ážio být.
Také akciová společnost má jako svůj nejvyšší orgán valnou hromadu, která se musí sejít minimálně jednou ročně. Ta jmenuje statutární orgán – představenstvo – a také dozorčí radu, která dohlíží na hospodaření. Ostatní orgány je možné vymezit ve stanovách. Akcionáři za závazky společnosti neručí.
Osobní společnosti
Má-li škatulka, v níž se tísní kapitálové společnosti, velikost krabice od bot, do krabičky od sirek by se vešly společnosti osobní, představované dvěma typy právnických osob: komanditními společnostmi a veřejnými obchodními společnostmi. Ty předpokládají osobní účast společníků na činnosti firmy. Jejich podíl na celkovém počtu obchodních společností je ale opravdu minimální, podle statistik Svazu průmyslu a dopravy dohromady činí jen něco přes dvě procenta. Oproti kapitálovým společnostem mají několik výhod, ale také několik nevýhod.
Veřejná obchodní společnost
Veřejné obchodní společnosti nejsou pro své zakladatele-majitele příliš zajímavou alternativou řešení podnikání, a to zejména kvůli tomu, že všichni nerozdílně ručí za její závazky celým svým majetkem. Takovou společnost by mohl v dnešním rozbouřeném Česku založit leda blázen nebo možná ten, kdo by chtěl dát svým obchodním partnerům najevo, že to se svým podnikáním myslí skutečně vážně a jde se svou kůží na trh naprosto zodpovědně. Odměnou za takové riziko ovšem je, že v. o. s. nemusí vytvářet základní kapitál, podnikání se dá tedy zahájit jen s několika tisícovkami v kapse, které vám hned v počátku spolykají administrativní náklady založení firmy.
Veřejnou obchodní společnost musí založit alespoň dvě osoby, buď fyzické, právnické, nebo jejich kombinace. Pokud společenská smlouva neurčí jinak, má každý společník jeden hlas. Všichni jsou zároveň statutárním orgánem, ale na zastupování společnosti navenek se mohou dohodnout.
Komanditní společnost
Také u založení komanditní společnosti, která je v některých prvcích podobná veřejné obchodní společnosti a v jiných pro změnu společnosti s ručením omezeným, musí být přítomni alespoň dva společníci – a je jedno, zda se jedná o fyzické, nebo o právnické osoby. Každý z nich ručí za závazky společnosti jinak: komplementář celým svým majetkem, komanditista do výše nesplaceného vkladu. Druhý jmenovaný má povinnost složit základní kapitál, jenž musí dosáhnout alespoň pěti tisíc korun. Ani v tomto případě se tedy nejedná o nijak závratnou částku, kterou je nutné mít na začátku k dispozici. Komanditní společnost je ale představitelem takové formy podnikání, kdy se sejde fyzická osoba s nápadem a bez prostředků (komplementář) a investor, který je schopen na realizaci nápadu poskytnout počáteční prostředky (komanditista), takže lze vhodně zvolit povinnosti každého z nich. Zatímco komanditista se na podnikání nepodílí, obchodní vedení společnosti je svěřeno komplementáři (případně komplementářům, je-li jich víc).
Konkrétní práva a povinnosti, zejména rozdělení podílů na zisku a hlasovacích práv, je možné vymezit ve společenské smlouvě, kterou při založení komanditní společnosti komanditista (komanditisté) a komplementář(i) sepisují. Zákon je sice pro případ, že si je sami nedefinují, popisuje, ale zároveň společníkům poskytuje dostatek volnosti.
Družstva
Relativně jednoduchou možnost účasti na podnikání nabízejí družstva, v minulosti možná trochu zprofanovaná forma obchodních společností. Ta mohou zakládat jak fyzické (minimálně pět), tak právnické osoby (minimálně dvě). Minimální výše základního kapitálu je určena na 50 tisíc korun a každý člen může na tyto základní prostředky přispět libovolně vysokou částkou, tzv. členským vkladem. Stanovy pak určují, jakými hlasy disponují. Nejvyšší počet členů družstva není omezen, členové za závazky družstva neručí a k přistoupení člena stačí přihláška; rovněž vystoupení je jednoduché a není k němu potřeba měnit zakladatelskou smlouvu ani stanovy.
Sdružení podnikatelů
Zatímco předchozí formy jsou definovány obchodním zákoníkem, ti, kdo v průběhu své podnikatelské dráhy objeví kouzlo spolupráce s jinou osobou, mají ještě jednu poměrně využívanou možnost, aniž by se jejich vztahy musely nutně začít řídit obchodním kodexem. Tou je založení sdružení podnikatelů, kterému se věnuje zákoník občanský. Při zakládání je přitom možné spojit síly jen na konkrétní projekt nebo na přesně vymezenou dobu. Administrativní náročnost takového kroku je v podstatě nevýznamná, stačí uzavřít smlouvu o sdružení a v ní si definovat vzájemná práva a povinnosti.
Sdružení podnikatelů není samostatnou právnickou osobou, každý z jeho členů vystupuje svým jménem nebo jménem některého ze spolupodnikatelů. Za závazky sdružení ručí každý z nich nerozdílně celým svým majetkem. Základní kapitál není nutné skládat a sdružení může vést jednoduché účetnictví, což je jistě přínosem. Na druhou stranu ale platí, že je-li některý z podnikatelů-členů sdružení plátcem DPH, musí se k této dani registrovat i ostatní.